Stejně jako se ve svých WEEK IN PICTURES vracím na chvíli za uplynulým týdnem, opět se blíží i konec roku a s ním pro mě i nevyhnutelné otočení se za rokem uplynulým. Rok 2019 jsem už ve svém podcastu nazvala tím NEJLEPŠÍM rokem, co jsem zatím zažila. Po tom, co mi i mým blízkým dal rok 2018 hned několikrát pěstí do břicha, musím uznat, že jsem si poklidnější a o něco veselejší poslední rok opravdu užívala plnými doušky. Můj život doslova nabral na obrátkách, splnila jsem si hned několik snů a navíc si myslím, že jsem mu i uplynulým rokem dala jeho dlouhodobější směr.
Pro mě je každý rok rekapitulace uplynulých dvanácti měsíců už tradice a mám to hrozně ráda. Ať už si připomenu veselé a šťastné okamžiky, tak i ty nepříjemné. Myslím, že každý z nich nás někam posouvá a není špatné si to připomenout. Proto jsem pro sebe i pro vás připravila letos článek, ve kterém se podíváme na highlights každého z měsíců a zavzpomínáme, co vše se v posledním roce událo. A že toho nebylo málo!
Leden mi v hlavě uvízl jako práce-hory-práce. Od ledna jsem se totiž rozhodla vzít si v práci už jen částečný úvazek a mít vše už na vlastní krk - na živnost. Do kanceláře jsem docházela už jen 2-3x týdně a mohla mnohem více času věnovat nově vzniklému projektu - JEDUNAVÝKON. Leden byl totiž prvním tréninkovým měsícem skupiny a taky se v něm začala pomalu vytvářet. Obrovskou radost mi dělá, že někteří ze členů jsou se mnou ještě i nyní. Prostě OGs!
Leden jsem proto trávila hodně za počítačem a online světu utíkala téměř každý víkend do hor, protože Adamovi startovaly běžkařské závody. Každý víkend jsme proto zavítali do jiného pohoří a i když opravdu nejsem fanoušek zimy, tuhle atmosféru a výlety jsem si opravdu užila.
V únoru jsem se opět musela maličko spálit, abych se zase o něco lépe naučila poslouchat svoje tělo a po tom, co jsem celý měsíc nastartovala víkendem v Liberci na horách a skvělým tréninkem s Paťou, asi dva dny po něm jsem skončila na pohotovosti s akutním zánětem zápěstí, které mě už pár týdnů při tréninku pobolívalo (ale proč nejít přes bolest, že? 🙂). Asi dva týdny jsem proto měla nejbližší parťačku ortézu, chodila na fyzioterapie a veškerý svůj pohyb pak začala pomalu věnovat spíše běhu a #legday everyday.
Co bylo ale velikým pozitivem celého měsíce, byl jednoznačně PRVNÍ JEDUNAVÝKON tréninkový kemp, který se uskutečnil v mém tehdy domácím Crossfit Destiny a bylo nás tam celkově devět. Bylo to menší, přátelské, ale naprosto boží setkání, které mě maličko víc nakoplo v tom, že tohle opravdu chci dělat 🥰
Kromě toho, že jsem si na začátku března udělala výlet do Lysé Nad Labem, abych si zkusila vykouzlit svoji novou tyčinku (ano tu, která šla do prodeje na začátku prosince), uvízla mi z března v hlavě asi už jen jediná věc. Jediná, ale velká, věc a to FILIPÍNY. Třítýdenní dovolená s Adamem, která byla do té doby tím nejlepším, co jsem asi zažila. Filipíny byly můj sen a už jen příprava celého výletu nám několik týdnů určitě zabrala. Čtyři ostrovy, nespočet nádherných míst, dokonalé pláže, žádné starosti, výlety, lokální jídlo a jedna spokojená Lucie. Tohle byla opravdu neskutečná paráda a pro mě opravdu ta nejlepší dovolená so far.
U celého výletování mám i čtyři vlogy, ke kterým se strašná ráda vracím. Najdete je u mě na Youtube.
Pamatuji si na jeden okamžik a to když stojím v tělocvičně, kde neskutečně maká asi 17 holek a mnou projíždí takový hřejivý pocit. V dubnu se totiž uskutečnil druhý kemp projektu #JeduNaVýkon a i když byl stále pouze pro členy tréninkové skupiny, už se nás sešel více jak dvojnásobný počet než v únoru. Na tento kemp nikdy nezapomenu, protože byl opravdu naprosto skvělý (stejně jako všechny ostatní) a potkala jsem díky němu hromadu dalších slečen, které se pro mě staly v posledních měsících vlastně blízkými kamarádkami.
Po mém návratu z Filipín jsme taky Miškou a Peťou uskutečnili dlouho plánovaný food&coffee trip do Olomouce, který si pro nás kromě naprosto dokonalého počasí připravil i den plný cvičení, kofeinu, jídla a opravdu hromady srandy. Na tento den taky jen tak nezapomenu, protože tihle dva jsou jednoduše poklad ❤️
I když se toho v květnu dělo samozřejmě mnohem víc, já bych chtěla vyzvdvihnout jeden prodloužený víkend a to náš výlet do španělské Valencie. Vycestovat někam na toulky městem jsme chtěli už nějakou dobu a když jsme si propočítali náklady na Barcelonu, začali jsme hledat další alternativy a volba padla právě na Valencii. Upřímně jsme asi nemohli vybrat lépe, protože ta atmosféra, historické centrum, paella a pohoda by se asi jinde špatně hledala.
Květen byl pro mě taky i prvním měsícem, kdy jsem se rozhodla odejít z práce úplně a sebrala hodně odvahy vsadit na svoji vlastní kartu. Věřit projektu JEDUNAVÝKON, tvorbě obsahu a hlavně sama sobě.
Červen byl plný událostí - crossfitové závody, druhý ročník aktivní dovolené FITNESS DOBRODRUŽSTVÍ (i s příběhem mé rozražené a sešité holeně a zrušených crossfitových závodů v Berlíně), historicky první jedunavýkon kemp, který byl otevřený pro širokou veřejnost, teambuildingový výlet na Šumavu s Elite Bloggers, ale taky konečně i uveřejnění dlouho chystaného projektu - mého nového podcastu THE HEALTHY TAPES! Když se na to takhle zpětně podívám, v červnu jsem se opravdu nenudila. Co je ale třeba určitě zmínit je to, že i když byl červen napraný událostmi, akcemi a projekty, ta práce, kterou to zabralo, hodně prolíná i předchozí dva měsíce.
Pamatuji si, že v květnu jsem kromě Valencie nedělala moc dalších věcí, než chystala tohle všechno a nejvíc se těšila, až vám o tom budu moci říct.
Po červnovém návratu z dovolené jsem na začátku července oslavila své 26. narozeniny, na které budu taky moc ráda dlouho vzpomínat. Den s Adamem na výletě do ZOO, následná společná večeře, na které mě s balónky překvapila Miška s Peťou s přáním všeho nejlepšího. Jinak byl červenec docela tréninkový, protože jsem po vytažení stehů z holeně opět mohla pomalu začínat dřepovat a obraženou nohu zatěžovat. V půlce července jsme pak s Miškou na čtyři dny odjely do Ostravy na festival Colours of Ostrava, který byl naprosto báječný, ale zároveň to byl pro mě i jeden z posledních dní tohoto roku s alkoholem. Znovu čtyřdenní kocovinu opravdu nechci, ale ten večer stál za to! 😂
Když se řekne nejlepší letošní letní měsíc, vybaví se mi určitě srpen. Kromě toho, že jsme měsíc zahájili dalším #JeduNaVýkon pražským kempem, byl to měsíc doslova plný akce. Tréninkový víkend s Kubou a celou partou crossfiťáků na Slovensku, vaření v Dobrém ránu, hned na to nečekaný, ale naprosto úžasný rychlo výlet do Londýna na jednu noc se Samsungem a sluchátky AKG a taky cyklovýlet s Adamem, mámou a hromadou dalších známým opět na Slovensko. Ne, jeden se ani nestihl nudit. Nebo si sednout! 😂
Na září bych ráda primárně zvýraznila jednu jedinou věc - surf. Když jsme se s Adamem vydali na náš první surfařský výlet na týden do francouzského Hossegoru, nikdy bychom ani jeden neřekli, jak moc nás tato činnost opravdu chytne. Za týden aktivní dovolené se SurfTripem jsme si osvojili nějaké základní pohyby, maličko se naučili číst oceán a ve vodě strávili doslova desítky hodin. I když bychom bez neoprenu asi umrzli a nad ránem jsme do vody chodili i přes venkovní teplotu 10 stupňů Celsia, nikdy nepřestanu být ráda, že jsem Adama na tuto dovolenou přemluvila a že máme nový společný koníček. Navíc mě i samotné město Hossegor neskutečně mile překvapilo, jeden si tam připadal jako v evropské Austrálii a rozhodně jsem jej nenavštívila naposledy.
Na konci září jsme navíc s Míšou a Peťou konečně vyplnili můj narozeninový dárek a to celodenní výlet do města, které pro mě bylo překvapním. Autobus nám nakonec zastavil v Bratislavě, snídali jsme dost, prozkoumali místní crossfit gym, obědvali batátové hranolky a drink a celý den poctivě doplňovali hladinu kofeinu. Jednoduše den snů 🥰
Protože jsme na podzim otevřeli v Praze podcastové studio Elite Bloggers, otevřela se mi i velká možnost a to nemít čas od času epizodu alá one woman show, ale pozvat si do The Healthy Tapes nějaké hosty. Jelikož nejsem žádný troškař, hned s prvním hostem jsem si docela věřila, protože moje pozvání přijala Teri Hodanová. Nejen, že se epizoda neskutečně povedla, troufnu si říct, že jsme si z tohoto setkání s Teri obě odnesly i novou kámošku. Pár týdnů na to jsem natáčela i s Eliškou Hudcovou, která se vrátila ze svých dobrodružství na Fidži a další skvělá epizoda byla na světě. Takový malý podcastový říjen.
Na konci října se navíc konala další velká věc a to první víkendový #JeduNaVýkon tréninkový kemp i se seminářem s fyzioterapeutkou Klárkou V. Pro mě to bylo opět něco nového, protože jsme na sebe s holkama měli zase o něco víc času, stihli jsme toho mnohem víc a rozhodně to nebyl poslední víkend. Ani náhodou! (2020 BIG THINGS COMING)
Myslím, že se nebudu mýlit, když řeknu, že od listopadu jsem se doma už do konce roku víceméně neohřála. Ale víte co? Bylo to to nejúžasnější a pro mě i nejvysněnější zakončení tohoto roku. Nejdříve šest surfařských dní na Lanzarote s Adamem, kam jsme jeli zlepšovat své surfařské skilly, pak moje první cestování zcela sama na čtyři dny do Amsterdamu, kde jsem si byla primárně dělat crossfitový L1 trenérský kurz, ale také prozkoumat toto nádherné město. Mezi hodinami na cestách samozřejmě i hromada práce, lítání po úřadech, bankách.... ale o tom až v roce 2020 🤫
Prosinec, na který asi v životě nezapomenu. To, že jsem se sama vydala na Bali, strávila tam dva týdny svého života a odvezla si ty nejlepší zážitky, kamarádky a psychickou pohodu. Hromady tréninků, výletů, surfování, pláže a bazénů, sluníčka, kávy, západů Slunce a brunchů. Všech těch věcí, které mě hladí na srdíčku. Vánoce v okolí těch nejbližších, stolní hry, pohádky, pohoda, knížky, krb. Nejlepší zakončení celého roku, jako jsem si mohla jen přát.
A co si přeji do roku 2020? Pokud by byl tak skvělý jako ten letošní, byla bych asi nejšťastnější člověk na této planetě. Nechci, abyste si z článku odnesli to, jak hrozně se mám skvěle, jak si cestuji, plním své sny a nic mi nechybí. Věřte mi, že rok 2019 obsahoval i ty horší okamžiky, boje se svojí hlavou, nějaký ten pláč, pár hádek nebo nedořešených problémů. Důležité ale je, jak se k těmto věcem stavíte, jak se s nimi naučíte pracovat a co si z nich odnesete. Já se snažím si z nich odnést nějakou lekci, poučení a na každé negativní věci se učit zkoumat svoji hlavu, reakce a učit se být lepší a vstřícnější.
Nikdo nemá život plný "UPs". A pokud vám tvrdí ano, tak kecá. "DOWNs" k tomu všemu patří taky a nakonec to podle mě stejně bude o tom, jak přistupujeme k životu. To, že se snažíme na věci dívat pozitivně, někdy se umíme zakousnout, umíme uznat svoji chybu, odpustíme si, když se třeba psychicky necítíme nejlíp, umíme zapnout, ale i vypnout, jsme vděční i ta maličkosti, k lidem se chováme s pokorou, trávíme kvalitní čas s kamarády a rodinou a z věcí si chceme odnášet to dobré. To stejně nakonec bude to, co určí, jaký byl náš uplynulý týden, měsíc nebo rok. Ne množství hodin v práci a vydělaných peněz, nalétaných kilometrů v letadle nebo počet lajků na Instagramu. Na to pamatujte. Ve všech nadcházejících letech.
Chci taky zmínit, že tohle byl článek o highlights tohoto roku. Věřte mi, že to vše ale bylo proloženo hodinami a hodinami za počítačem, knížkami, prací s klienty, prací na webu, focení, natáčení, nahrávání, chystání. Na sítích se snažím ukazovat vám nejen to pozlátko, ale svůj reálný život. Jen v tomto článku je opravdu vyteženo jen to "the best of" 😁
Tak a nyní vstříc 2020. Jaký asi bude. Co nám asi přinese. Sama se toho nemůžu dočkat a jsem hrozně zvědavá, co vám sem budu psát za rok.
HAPPY NEW YEAR 2020 EVERYONE ❤️
L.
Comments