WHEN I GROW UP.

„Škoda, že už kašleš na blog:(„, pípne mi v noci telefon s anonymní zprávou na Ask.fm. Dneska ráno vstanu a po 5 dnech úplného restu bez cvičení zahajuji během první volný den po… (nechte mě se zamyslet).. závody na Slovensku, Anglie, Misska, Czech Beast, včerejší Babel Camp… (počítám)… sakra.. nekecám, ale mám volný den snad po 6 až 7 týdnech. A toho, že jsem přes prázdniny blog trošku zanedbávala, jsem si naprosto vědoma. 

img_1796

Nastalo u mě ale několik změn. Už nepracuji u nás ve firmě jen jako brigádník, ale od prázdnin jsem nově zaměstnanec. Na plný úvazek. Moje práce není ale uplně klasická. Nechodím do práce od 8 do 5 hodin a pak zavřu počítač a mám klid. Moje práce prostě prolíná můj den od té chvilky co vstanu až do té chvíle než usnu. Kolikrát pracuju v 10 večer nebo v 7 ráno, jak je potřeba. Samozřejmě ale nejvíc práce udělám, když se zavřu do kanclu ke svýmu stolu, navíc je dost často potřeba, abych byla v práci fyzicky, takže do práce pravidelně chodím. Víceméně každý pracovní den cca od 10 do 4. A co nestihnu dodělávám večer po tréninku. Nebo ráno před tréninkem. K tomu všemu čtu, jezdím na školení a semináře, abych se neustále o tématu vzdělávala. Od června jsem po bakalářských státnicích najela také na dvoufázový trénink pětkrát týdně. A co se stane, když si vezmeš plný úvazek a k tomu denně dva tréninky? Hold máš méně volného času. V mém případě – žádný volný čas.

Je tak milión věcí, o kterých vám chci napsat, ať už jsou to mé nynější stravovací návyky, co a jak vlastně teď trénuju nebo prostě jen nějaké zdravé recepty či rezence. Jej, kéž byste jen věděli, jak moc toho mám v hlavě. Přišel ale dospělý život a hold nemám čas psát 3 články týdně jako dřív. Já si to tak ale vybrala a všechno, co dělám, miluju. Přísahám. Ale musím zvolnit. Po posledním měsíci, kdy jsem nebyla moc dobrá jak fyzicky, tak ani psychicky, to vím líp než kdy jindy. A to je teď tak nějak můj cíl – přenastavit si trošku dny, abych měla i nějaký volný čas na sebe či rodinu a kamarády, abych měla zpátky svoje síly a energii dělat první poslední. 

5 dní odpočinku a ono je mi fakt líp. Hlavně v hlavě. 

Sedím doma na zahradě, s rodinou jsme právě posnídali vajíčka se slaninou, za chvíli si udělám kafe a říkám si, proč sakra takových dní nemám víc? O tom je víkend, ne? No jo. Ale pak zjistím, že jsou závody tam a tam a to já si přece nenechám ujít. Protože ty závodní víkendy taky miluju. A teď přichází ta krize – co mi dá víc? Pořád ještě zastávám ten názor, že závody. Jestli se to někdy zlomí, tak to už asi opravdu bude znamenat, že jsem dospěla. Na to mám ale ještě času dost, ne? 

IMG_1800.jpg

My view right now.

Další krizovkou, kterou jsem měla, bylo asi i moje okolí. Dřív jsem vám psala první poslední, snažila se s vámi dělit o všechny události a blbůstky v mém životě. Pak člověk přijde mezi kamarády, známé atd. a zde přichází něco, co mi prostě uplně nedělalo dobře. Všichni už o mě všechno věděli. Něco jsem řekla a slyším jen: „Joo, já vím. Já to četl na blogu.“ A haters. Jo, začali se objevovat, někdy to přijít muselo:D Crossfitová a vzpěračská sféra, především v Brně, není moc velká a jej.. ty lidi se musí asi hrozně nudit. Chvíli mi to vrtalo hlavou, ale já na to fakt kašlu, přísahám. Co kašlu, už se jen směju. Protože mě k tomu napadá asi jen jedno:

ForYou.jpg

Aneb ano, na IG stories můžete vidět, kdo sleduje každý váš příspěvek. #fail

Původně měl tohle být článek o dvou odstavcích jako menší vyjádření k mému nynějšímu stavu. To jsem klasická já, jak se o něčem rozepíšu, tak bych psala klidně půldne. Nevadí.. pokračuju.

Od října mi opět začíná škola a já po 4 letech na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity měním svoji základnu. Ale jen fakultu, Masaryčce prostě člověk musí zůstat věrný, to jinak nejde. Obor si nechávám velice podobný, ale více zaměřený na to, co mě baví a čemu se chci v životě věnovat. Management sportu na Fakultě sportovních studií pro mě byl snem už déle a když jsem v červnu úspěšně složila magisterské příjmací zkoušky, byla jsem nadmíru šťastná. 

Ale s plným úvazkem jsem se přiblížila k dospělému životu a krok zpět udělat nehodlám. Svoji práci a kolektiv u nás ve firmě mám tak strašně ráda, že to bych prostě nepustila a chci do toho dávat maximum. Proto už nebudu klasický denní student, ale začínám studovat dálkově. Školu máme myslím 6 pátků v semestru, sice tam budu zavřená skoro celý den, ale když si to spojím s rest dayem, do mých časových plánů to moc nezasáhne a nic moc to neovlivní. Navíc si už teď plánuji, jak se po škole vždycky zavřu v novém Starbucks, který budou na Kampuse v Brně otvírat, a budu psát články. Jeeej. Máte radost?

Článků bude zase víc. Když na to teď tak koukám, tak bylo léto ve znamení videí. Ono to asi ani jinak udělat nešlo, proto jsem ráda, že jsem vám pár momentů ze svého léta mohla zprostředkovat alespoň takhle. A na to plánuji svůj YT kanál využívat i nadále. Videa z výletů, závodů a kdo ví, třeba i někdy nějaké delší povídání, které se odvážím i natočit. 

Vždycky jsem měla v hlavě to, že moje články musí být #perfecto. Musí mít hlavu a patu, být o něčem, co vás zajímá a musí být plné dokonalých fotek. To poslední je jeden z hodně důvodů, proč jsem toho teď tolik nepostovala. Já nevím, kde jsem na to přišla, že články musí být plné fotek a že když nemám nic moc nafoceno, tak ani nemá cenu o daném tématu článek psát. Pak jsem si ale uvědomila, proč bych nemohla psát články i bez dokonalých fotek? Zabere to totiž o tolik méně času a mě blogování neživí, dělám to pro radost, pro sebe, pro vás. Vy navíc máte plno koček, které vám nádherné fotky ve článcích poskytují denně, protože je to jejich práce a mají na to fůru času. Co si o tom myslíte vy? Bude vám vadit, když z tohoto svého divného přesvědčení občas ustoupím, a čas od času napíšu článek, který nebude plný krásných obrázků, ale spíše mých myšlenek a povídání? 

Slibuji vám, že je nyní v mých největších silách zajet si nový režim, který sice bude plný práce a tréninků, samozřejmě z části i školy (do které se už strašně těšíííím), ale také kamarádů, volného času a psaní článků. 

Snad jsem vás tímto menším sebezamyšlením moc nenudila a víte co? Rovnou teď a sem napíšu, o čem chci v blízké budoucnosti napsat, protože když to budu mít černý na bílým a slíbím vám to, tak se prostě dokopu to udělat! 

  • Miss Aerobik – jej ani nevíte, kolik vám toho o tom musím říct. A věřte, že to bude upřímné a že to bude srandy kopec. 
  • Paleo? Počítání maker? Co ta Lucie teď jí a „sype“?:D – článek o tom, jak teď jím a jaké mám stravovací návyky. Pro všechny paleo nadšence malé uklidnění – nebojte, neopustila jsem vás!
  • .. recepty! – Já jich mám teď v zásobě tolik a dřepí mi v hlavě, v mobilu, v žaludku a já vám je prostě sepíšu.

A bude toho víc, nebojte. Plus je něco, co by vás fakt zajímalo? O čem bych měla napsat?

A prosím – nezlobte se na mě, že jsem na blog teď „kašlala“. Jen jsem se zžívala s #grownup životem a hledala režim, který mi bude nejvíc vyhovovat. A v tom režimu bude i blog, nebojte. Protože mě fakt hrozně baví psát a dělit se s vámi o všechno. Navíc jste i jeden z mých pohonů při crossfitu a podpora od vás mě neskutečně motivuje:))) Prostě a ve zkratce – DĚKUJU ❤

Krásnou neděli všem, ale s takovým počasím asi ani jiná být nemůže!

Papa, L. 

P.S. – Chcete novinky z mého života? Už nejsem #blondeblondeblonde. Mám nově přírodní ombre s vlastní barvou vlasů od hlavy, protože mi to jaksi v poslední době nesedělo. A líbí se mi to:)))

6 Replies to “WHEN I GROW UP.”

  1. Luci, já myslím, že lidé, kteří tě rádi sledují, jako já, budeme rádi za příspěvky klidně i bez fotek. Na instagram je přidáváš, aktivní jsi pořád podle mě a ráda si přečtu článek tohoto typu.Člověk ze sebe nějak ty myšlenky dostat musí a ty na to máš tenhle internetový prostor tady. Máš právo psát co chceš, fotky nemusí být perfektní, mně osobně většinou fakt jde o text 🙂
    Jinak hodně štěstí na nové fakultě a třeba se jednou potkáme ve Starbucks! Normálně bývám za barem v Olympii a potkala jsem tam jednou i tvou sestru, jste jak dvojčata 😀
    Měj se hezky a hlavně dělej co tě baví, na haters kašli 🙂

    To se mi líbí

  2. Musím říct, že si vždy ráda přečtu takovýto kecací článek. Sama jsem vždy přemýšlela, jestli má cenu dávat post bez nějakých supr fotek. Ale jak píšeš, my co se tím neživíme a máme plno dalších aktivit…..no je to zkrátka někdy těžký u toho ještě fotit nějaké *perfecto* fotky. Takže moc děkuju. Jde vidět, že není potřeba tolik skvělých fotek, když je hezky napsaný článek :). A určitě jsem také zvědavá na tu missku a tvojí stravu :).

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s