CZECH BEAST CHALLENGE 2016

Celý příběh ohledně těchto závodů začíná už někdy na začátku července, kdy se otevřela registrace na závody a u mě vyvstala otázka, do jaké kategorie se přihlásit. „Jednoho dne, až půjdu do kategorie Elite, tak už zpátky do Openu nepáchnu.. to by přece bylo trapný“, řekla jsem si už pěkně dávno. Pak přišly moje první závody v elitní kategorii Fit Monster a když přišel Czech Beast, mé okolí se rozdělilo na dva tábory. Jeden mě strašil, že tam loni byly příšerný WODs, které bych si vůbec neužila a že váhy byly nelidské. Druhá strana mě zase přesvědčovala o tom, že už přece patřím do Elite a že když se tomu budu vyhýbat, tak se nikam neposunu.

Ano, kdybych šla do Open (a teď opravdu nechci, aby to znělo nějak namyšleně), tak je zde větší pravděpodbnost, že bych bojovala o medailové umístění. Kdyby byl dobrý den a mě sedly závodní workouty, třeba by se mi poštěstilo i na bednu a já bych si třeba odvezla nějaké ceny. Hřálo by mě pak takové umístění u srdíčka, když jsem závodila se začátečníky/mírně pokročilými? Nevím, asi moc ne. A nebyla bych to já, kdybych se zalekla výzvy! Registrace do kategorie  Elite už tedy letěla online přihláškou a já se začala „těšit“ na kvalifikační WOD. 

(btw – Kdyby chtěl někdo argumentovat tím, že v Itálii jsem byla taky v Open, tak věřte, že ten level závodnic tam byl úúplně někde jinde. Navíc, když jsem se v březnu na závody registrovala, byl i můj level dost jinde.)

Kvalifikace byla zveřejněná někdy v polovině července a na mě se tak těšil workout, který by mohl být víc strašný už jen kdyby tam byly místo cleanů thrustery:D Aneb Lucie se těch C2B prostě nikdy, nikdy, nikdy nezbaví. Kvalifikační workout vypadal následovně:

Část A –  Time cap 12 minut:

  • 50 double-unders
  • 20 C2B
  • 10 power cleanů (40 kg)

Pokud člověk stihl všechny 3 kola do 12 minut, měl do zbytku času žebřík s thrustery. Jaké štěstí, že jsem první část nestihla. Jak bych taky s mými ubohými C2B mohla! 😀 Dalším štěstím byl i fakt, že část A nestihlo plno holek, takže kvalifikace pro mě dopadla úspěšně a ze 17. místa jsem se těšila na začátek září, kdy to všechno mělo vypuknout. Mezi závodnicemi se tak nacházelo 8 češek, 2 slovenky, 7 němek, 2 polky a jedna ukrajinka.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Přesuňme se tedy o měsíc a kousek dál, ale ještě to vezmeme s jednou malou zastávkou, a tou jsou týmové závody Summer Redoubt Challenge, které se konaly v polovině sprna na Slovensku a kde jsme, mimochodem, s týmem Newbies vybojovaly neskutečné 4. místo a bedna nám utekla o bod, ano. O 1 bod! To už jsem ale stihla rozdýchat nebojte. Co už se mi bohužel za ten měsíc rozdýchat na 100% nepodařilo, byly natažené úpony v lokti, které jsem si na závodech způsobila 8-minutovým (marným) trápením o první muscle-up na kruzích. #takněkdypříště

Po závodech ale nebyl čas na odpočinek, Czech Beast se blížil a příprava víceméně vrcholila.  Naštěstí mě to 95% tréninku nebolelo. Zbylých 5% byl konec každého druhého tréninku, kdy mi většinou obě unavené ruce, které nedostaly moc rest, vykřečovaly a já se je snažila rozmasírovávat. Přišel Londýn a s ním i 4 dny bez crossfitu, jen běhání, něco málo bodyweight cviků a desítky kilometrů v nohou denně. Myslela jsem si, že si přece ruce už musely odpočinout a že budu na trénink zase plná sil. Opak mě proto dost překvapil. Poslední týden jsem s unavenými pažemi neustále bojovala a popravdě se jaksi ztratilo i moje neutuchající nadšení trénovat. Když jsem v rámci tréninku vyskočila na lano a úpony v lokti řekly „NE!“, přišel čas najít fyzioterapeuta. 

Milý pán mě vzal hned ten den odpoledne a odešla jsem s anamnézou „Kompletní přetažení těla“ a instrukcemi „Do závodů už jen lehký trénink a po závodech MINIMÁLNĚ 7 dní naprostý rest. Nejlépe odjeďte někam k moři:D“. Ručky prostě neměly čas si odpočnout a proto se ani natažené úpony nezahojily. To dává docela smysl, že? 

Čtvrtek ani pátek jsem už tedy do závodů netrénovala a musím říct, že mi to dost pomohlo. Nejdřív jsem se totiž na závody vůbec netěšila a jak si tělo trošku odpočinulo, i moje psychika se trošku polepšila a já se začala pořádně těšit. V pátek #carbsup, samozřejmě v rámci palea (brambory, batáty, ovoce a ták) a ještě v pátek odpoledne jsme s mamkou vyrážely směr Praha, jelikož registrace závodníků probíhala už od 17 hodin. Následovaná briefingem všech atletů v 19 h. Teda, kéž by v 19.

99% závodníků se samozřejmě přišlo zaregistrovat až těsně před briefingem, takže když mi hodinky hlásily 18:50, byla zrovna frontová „špička“ a bylo nám oznámeno, že briefing začne až v 20 hodin. Kručící žaludek a ještě přes hodinu tu čekat? Jupí a jej. Aspoň jsme dostali hezké tričko a raw tyčinku, která mě alespoň na půl hodinky uspokojila:D Ve 21 hodin už jsem seděla v metru směr Václavák na večeři a snažila jsem vstřebat všechny závodní workouty, které jsme se právě na briefingu dozvěděli. A ten, kterého jsem se bála nejvíc, nás čekal hned v sobotu v 7 ráno. Jo! Slyšíte správně! V 7 HODIN RÁNO! Rychle tedy nasoukat do sebe kuřecí steak, hromadu brambor a jelo se na apartmán (který mamka vybrala opravdu na jedničku, škoda, že jsme se tam moc za víkend nezdržely) rychle spát. 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nervy se mnou cloumaly pořádně, takže jsem usnula asi až v 1 a budíček v 5:20 mě tedy ráno úplně netěšil. Ale jak jsem otevřela oči a uvědomila si, co mě čeká, byla jsem vzhůru lusknutím prstu. Nervičky pracovaly a my se vydaly směr vodní nádrž Džbán, kde se celý závod odehrával. Podle programu měla nejdříve začít prvním WOD, které jsme měli stejné všechny kategorie, kategorie Sports = začátečníci/mírně pokročilí. A co nás čekalo?

14212155_1093864067362658_4315552826682836379_n.jpg

Jediný WOD, který byl zveřejněný už pár dní dopředu a kterým nás pořadatelé tedy pořádně strašili. Pod pojmem „obstacle“ si můžete představit překážku ze Spartan race, kterou nám (díky, díky moc) Reebok na první workout propůjčil. Obří klec, pokrytá sítí, kterou jsme měli po uběhnutí 5km v terénu a přeplavání 200m přes jezero přelézt. Nevypadá nějak strašně, že? Teď si ale představte, že nemáte dech, po plavání nemáte na ty úzká lanka ani boty a do hlavy dostáváte kopance od kluků, kteří moc neřeší nějaké gentlemanství, protože mají „Beast mode on.“ Jo a další hromada kluků vám leze víceméně po zádech, protože staršně spěchají do cíle. #pohodičkaklídečektabaček

14212782_10207294261336366_8605623797945325260_n.jpg

Fakt, že nám pořadatelé za 5 minut 7 oznamují, že je to vlastně uplně jinak a že za 5 minut startuje kategorie Elite, mě ze začátku překvapil, ale po těch failech, které za víkend padly, už mě to vlastně ani překvapující nepřijde:D Rozehřát a rozběhat se musíme prostě za 10 minut stihnout a ani nevím jak, ale už stojíme na startu a slyším 3,2,1 teď. Všechny Elite ženy vybíhají a vlastně ani moc nevím, kam běžíme. To, že nám pořadatelé nahráli v pátek večer na FB 10 fotek trasy, abychom se zorientovali (:DDDDD) uplně moc nepomohl, ale byly jsme uklidňovány slovy: „Všude tam jsou lidi, co vás budou navigovat.“ 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
That face when you see the workout. And they make you swim in lake at 7 AM.

První křižovatka, tři možnosti – rovně, doprava, doleva. A nikde nikdo. Nejsme naštěstí uplně blbý a víme, že musíme obíhat jezero, proto se na první křižovatce ještě nějak orientujeme. Po asfaltce běžíme tak kilometr, když jsme najednou jedním chlápkem odvedeny, abychom se vyškrábaly na takovou menší skalku a do toho nás naviguje asi takhle: „Nahoře pokračujte po hřebenu.“ Pardon, za můj výlev, ale WTF!! 😀 Vylezeme nahoru, rozhlídneme se a hřeben vede samozřejmě na dvě strany – doprava a doleva. Slyším nadávky a holky se dělí na půlky. Sakra co teď. Instinktivně běžím doleva, není čas se zastavovat. Naštěstí je můj instinkt správný a strmou cestou běžím dolů v závěsu asi 5 závodnic. Snažím se orientovat, takže na to, že nemám dech, ani moc nemyslím. Po asi 3 kilometrech běžíme přes most a dobrovolník nám hlásí: „Už asi jen 500m.“ Cooo? Už? Juchuu 😀 Asi to neměli uplně změřené. 

Polykám plíce a nepříjemnými kopečky sprintuji k nádrži. Sundávám tričko, boty, nasazuji brýle a hop do vody. Uvědomuju si, že jsem si na sobě nechala ponožky, ale tak co. Voda je překvapivě docela teplá a já začínám plavat prsa, která si chci i udržet. Plavu docela na klid, stíhám si všímat i vycházejícího Slunce a v té chvíli si říkám, že to vlastně není až tak hrozný workout. Posledních 50m už uplně sranda není, ale už je to přece KONEC! Vyškrábu se na překážku, překulím se na druhou stranu a víceméně seskakuji dolů. Po pár kopancích se i překážka dala zvládnout a už sprintuji do cíle. Tfuu, tak a moje největší obava je za mnou. 9. místo, čas 21:02. To jde. Ale 5 km to nebylo ani ve snu:D

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Je to za náma!

Chvíli se ještě koukáme, jak do cíle dobíhá kategorie Sports. Naštěstí není vůbec zima, i když je půl 8 ráno, a mezi námi děvčaty – nevím, která by odešla a nekoukala se. Přikládám ilustrační foto:D

14212570_10207294298617298_3800170508022505785_n.jpg

A náš coach Filda (který patří samozřejmě do Elite, jen zaspal start:D) v hlavní roli!

Jelikož máme čas až do půl 12, přichází čas kafe a snídaně. Trošku si odpočinout, pokecat s lidma, které jsem dlouho neviděla a hurá se rozehřívat na 2. soutěžní workout. Trefný název workoutu „Death by thrusters“, který vypadal následovně:

EMOM 10 minut:

  • 1-2-….10 thrusterů (40 kg) – každou minutu se zbyšoval počet o 1 opakování
  • ve zbytku času (do konce minuty) maximální počet metrů na vesle

Jakmile člověk nestihl nějaký poč thrusterů v dané minutě, skončil.

Asi netřeba více rozvádět. Bylo to H-R-O-Z-N-Ý. Už ve warm-up areálu jsem zjistila, že mě u thrusterů neskutečně bolí natažené úpony a že to nebude sranda. A taky nebyla. Skončila jsem u 8 thrusterů a myslela, že nemám plíce ani loket. A taky tomu odpovídalo moje umístění – 18. místo v tomto WOD. No ostuda!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Největší rozcvičovna aneb 1 osa na všechny závodnice.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Ne. Nechápu, jak jsem se u toho mohla ještě usmívat. Nechápu. 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

img_1335-1

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
„Aaaaaaaau. Vidím světlo na konci tunelu.“

Jinak jsem konečně sehnala Reebok legíny, které mi nepadají, jelikož mají šňůrku v pase na utahování. Juchuu. A navíc jsou fakt nádherný ❤

Kupovala jsem je zde: http://www.total-store.cz/leginy
Konkrétně pak: http://www.total-store.cz/reebok-leginy-one-series-running-tight-AX8980#

Už nás čekal jen jeden workout a pro sobotu to bylo vše. A na poslední sobotní WOD jsem se opravdu těšila. Protože prostě vzpírání ❤ Čekal nás ladder na komplex GTOH (ze země dostat činku nad hlavu) a OHS (dřep s činkou nad hlavou). Váhy ale byly opravdu nelidské. Začínalo se na 50 kg a poslední váha byla 95 kg. Say what?! Šlo se po 5 kg nahoru, time cap byl 8 minut a tvým úkolem bylo se dostat samořejmě co nejdál. Když skončily dvě závodnice na stejné váze, rozhodovalo to, které se to povedlo rychleji. Dala jsem si maximálku na OHS (70kg), 75 kg jsem sice přemístila, ale už nedostala v širokém úchopu za krk a nad hlavu. I tak spokojenost s 9. místem, pobalit věci a jelo se na jídlo, nakoupit vodu na další den (protože půllitrama za 30 Kč na závodech uplně dodržovat pitný režim nechceš:D) a uhánělo se spát.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Oči se mi klížily už v 7 večer, ale do 9 jsem nějak vydržela, protože bych jinak nedospala a před spaním si ještě šla zkontrolovat, jak na tom vlastně jsem. Dost mě překvapilo mé jméno v celkovém žebříčku na 9. místě, jelikož mým jediným přáním bylo nebýt poslední. Rychle si ještě oveřit, v kolik tam máme v neděli být a spát. Počkat… ono to tam není? Aha. Na několik kladených otázek na FB události ohledně harmonogramu, odpovídají organizátoři „Hned, jak uklídíme a dorazíme domů, tak vám to postneme.“, hodiny hlásí skoro 10 a pořád nic. Jo dobrý, budu čekat do půlnoci, než se uráčí to zveřejnit? #faktne

Nastavuji proto pro jistotu budík na 6, abych to ráno zkontrolovala a naštěstí to v noci zveřejnili, takže zjišťuji, že startujeme až v 9:10. Joo, tak to jsem si klidně mohla ještě pospat, ale tak co, 8 hodin tvrdého spánku by mělo stačit. Vyrážíme proto docela s předstihem a dokonce i s malou snídaní (vajíčko a banán). Navíc upravili finálový cut na 12, místo původních 14 žen se slovy, že není tolik kruhů, proto půjde do finále jen 12 žen. Muscle-upy na kruzích ve finále mě nepřekvapily, ale věděla jsem, že s těmi úpony bych se na ty kruhy ani nepověsila, kdybych se náhodou do finále dostala. „Mami, nejlepší by bylo, kdybych byla třináctá. To bych pak mohla říkat, že mi to sakra uteklo jen o jedno místo, ale zároveň bych se tam na těch MU nemusela přede všemi zase trápit.“

Před devátou hodinou se začínám rozklusávat, zahřívat a protahovat. Elite muži už měli dávno startovat a pořád nic. Takže rozehřátí na nic. „Takže malý update..“, ozve se do mikrofónu. „Dave jel do města shánet magnesium, protože nám ho včera někdo ukradl celý batoh, takže začneme až tak za hodinku.“ A taky, že ano. Elite muži startují v 10 a my až někdy před 11. Jooo, tak proč nemít megaskluz už od začátku. Třeba komentáře? Mohla jsem spát do 9. Třeba komentáře? Myslím, že ani ne. 

Znovu se protáhnout, znovu se rozběhat a všichni už jsme poněkud otrávení a nikomu se nechce. Ve čtvrtém WOD nás navíc nečeká nic moc hezkého.

WOD 4 – 2 kola:

  • 2 minuty – 400m běh a ve zbytku času max opakování double-unders přes HOROLEZECKÝ lano. Jo čtete správně. 
  • 1 minuta – maximální počet STOH (činka z ramen nad hlavu) 40 kg
  • 1 minuta – maximální počet shybů
  • 1 minuta – maximální počet box jump overs
  • 1 minuta rest

Neskutečné odpalovadlo, to si ani nechcete představit. Ve sprintu se vám vyšvihne tep do nebeských výšin a ten si pak v nebesích udržíte až do minuty restu. Malinečký výdech, smočení rtů v BCAAčkách a znovu! Tlak se vrací do nebeských výšin běhen 10 sekund sprintů a švihadlo prostě nejde. Těžký je to jak pes, špatně se drží a proto i když mám běh ze všech nejrychleji, naskáču jen strašně málo. STOHY i BJ overs mi celkem sedly, shyby jsem šla butterfly (porpvé na závodech, yeeeey!), ale bohužel mi v celkovém počtu reps to švihadlo na ostatní chybělo. Když vám to totiž na švihadle, tedy pardon – laně, šlo, dal se naskákat takový počet reps, že už to neměl šanci nikdo na ostatních cvicích dohnat. takže to stačilo na 15. místo a sesun z celkového 9. místa na místo třinácté. Udržet, udržet, udržet.. běží mi hlavou.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Newbies parťák jako judge a vysazovač na hrazdu:D
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
3, 2, 1 a sprintujeme! 
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
STOHY byly MEGA těžké. Měla jsem pocit, že mě ta činka zaráží do země:D

Teď přemýšlím, zda má vůbec cenu vám něco psát o pátém WOD? Chůzi ve stojce jsem pilovala, co to šlo, ale…. když začali chystat dráhy na 20m chůze ve stojce na louce… která byla do kopce…. a z kopce… a plná kamenů… a výmolů… a listí… a žaludů…, tak jediný, co se mi odehrálo v hlavě, bylo asi tohle:

unknown

Celé WOD 5 pak vypadalo následovně – time cap 8 minut:

  • Farmer walk s kufry – 20, 30, 40, 50 kg v každé ruce – 80, 60, 40, 20 metrů – zvyšující váha, snižující vzdálenost
  • Po každém přenesení 20 m chůze ve stojce – minimálně 5 metrů bez spadnutí (4×5 metrů), jinak musel člověk od začátku

Tak jsme šly s holkama zkoušet a to teda bylo něco, do kopce to bylo těžké a z kopce jsem zase házela salta. No prostě cirkus. „Tak se na to prostě všechny vy… vykašlem a bude to!“, padala i taková slova:D

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Co teda, kašlem na to? Aneb domlouváme strategii:D

Ze všech 20 závodnic to pouze 7 holek ušlo těch 5 metrů (a z nich samozřejmě většina i víc), ale zbytek (i se mnou:D) jsme všechny jednou přenesly docela dost těžké kufry (= činka s úchytem) a pak se ve zbylém čase plácaly ve stojkách. Asi dvakrát jsem ušla přes 4 metry, ale pak se objevil nějaký výmol či kámen a BUM. Už jsem ležela. Takže jsme všechny obdržely 8. místo a tento workout víceméně s pořadím nehnul.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Tady to vypadá jako kdyby mi to i docela šlo že? Omyl. 

 Stále jsem si držela 13. místo a před námi byl poslední, semifinálový, WOD, na který jsem se fakt dost těšila a vyloženě si ho šla užít. Protože… snatche ❤

WOD 6 – Time cap 8 minut:

For time: 

  • 10 pistolí (dřep na jedné noze) s přeskokem přes osu + 10x snatch 30 kg
  • 10 pistolí s přeskokem přes osu + 8x snatch 40 kg
  • 10 pistolí s přeskokem přes osu + 6x snatch 45 kg
  • 10 pistolí s přeskokem přes osu + 4x snatch 50 kg
  • 10 pistolí s přeskokem přes osu + 2x snatch 60 kg
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Rozcvičovna vol. 2 – jedna osa a jedny kotouče. Tak jo, aspon těch 25 kg jsme si snatchly na zahřátí:D

OLYMPUS DIGITAL CAMERAOLYMPUS DIGITAL CAMERAOLYMPUS DIGITAL CAMERA

14237757_10207294291097110_5910504883963470059_n

Šla jsem prostě na klid a na jistotu. Po posledních pistolích jsem si naložila osu na 60 kg a píííp – konec času, ani jsem neměla šanci vyzkoušet si hodit si tam znovu svoji maximálku. Ale nevadí. 10. místo z workoutu už mi na postup do finálové dvanáctky nestačilo a mě to vlastně ani vůbec nevadilo. Hlavně, když jsem pak viděla finálový dvojworkout v podobě těžkých deadliftů, muscle-upů na kruzích, TTB s medicimbálem, angličáků a 150 wallballů. Hlavně jsem měla možnost sledovat ty nejlepší z nejlepších jak bojují o medaile. A že to byla pořádná podívaná! A následně hurá směr Brno, i když o několik hodin později, než bylo původně v plánu, ale svět se nezbořil.

A jak závody a celkově víkend hodnotím? Mezery v organizaci bych asi chtěla dát bokem. To, že jsme se neměli vlastně ani kde převlíct, rozcvičit, že místo záchodů byly k dispozici akorát Toi-Toiky atd… to je něco, co bych asi za takové vysoké startovné nečekala… ale zase nejsem žádná pimprlína, co by z toho dělala bůhvíco. Jsem ráda, že  někdo v ČR věnuje svůj čas, aby nám uspořádal závody a že to jsou pořád závody, na které přijedou i lidi s okolních zemí. A stejně – závody jsou o tom, jaký si to uděláš ne?:)) Tak si hold umyješ ruce ve vodní nádrži, no co už. A že se všichni převlíkají prostě na lavečce? To přece nemůže taky nikomu vadit, když jde o crossfiťáky (#dontjudgeme). 

Co jednoduše hodnotím na všech závodech úúúplně nejvíc, je ta atmosféra. To, že člověk potká hromadu známých se stejnou vášní jako má on, pokecá, zacvičí si, podpoří se navzájem a je prostě sranda. Ono vás to strhne s sebou. Jestli vám chybí motivace cvičit, přísahám, že když se přijdete podívat na jedny crossfitové závody, nebudete chtít v příštích týdnech dělat nic jiného! A to stejné, když závodíte. Ocházíte ze závodů sice po čtyřech, ale v hlavě vám už běží to, jak se těšíte na trénink, na čem všem musíte zamakat atd atd. A to přesně byl můj případ po Czech Beastu. 

Hrazda, kruhy, HS walk…. gymnastika. To je teď můj cíl. A příští rok, až se na Czech Beast vrátím, mě tyhle cviky prostě nepřekvapí. A muscle-upy budu házet jeden za druhým jak nic. To je prostě jasná věc!! A na tom budu makat, co to jen půjde. Třeba za rok nebudu cílit na 13. místo, kdo ví, třeba u bude mým cílem top 5. To ale teď nedokážu říct, jeden nikdy neví😎

Skvělý víkend, nejskvělejší lidi, ruka přežila, v pondělí jsem dokonce mohla chodit a ta motivace trénovat se mě drží jak klíště. Mám teď naordinovaný týden ÚÚÚÚPLNÉHO restu (ano, ani běhat nemůžu), tak se sice držím v práci a doma zuby nehty, ale vím, že to moje tělo potřebovalo a ta energie, kterou budu moci do tréninků hned příští týden vložit, bude prostě neuvěřitelná! Už si ji tu hezky ukládám.

Snad se vám report ze závodů líbil:)

Sportu zdar ❤ Papa, L. 

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s