I AM BACK!

Bože. Ani slovy nedokáži popsat, jak jsem se na tuto chvíli těšila. Jak si sednu za počítač, vyspaná, s klidnou duší a čistou myslí a budu moci zase napsat článek. Už jsou to víc jak dva týdny, co jsem napsala poslední a od té doby se toho tolik stalo. Miss Aerobik, Fit Monster, státnice. Já se o všechno tak strašně chtěla podělit, ale skrz časovou tíseň to prostě nešlo. Respektive svědomí mi nedovolilo ve volné chvíli dělat cokoliv jiného než se učit. A bylo to.. tvrdý. Nechci děsit ty, co mají státnice teprve před sebou, ale procházka růžovým sadem to není. Ti co mě mají na Snapchatu mají představu o tom, jak to u mě vypadalo:D.

IMG_4267

Filter made right for me.

Ani tak nejde o tu samotnou hodinu, kdy je člověk zavřený v jedné třídě s 6 profesory a potí i kůži. Mě na tom nejhorší přišel všechen ten stres okolo. Člověk odevzdá bakalářku, zážívá euforii, přijde týden či dva „oddechu“ a pak se jde na brutální učení. Ke státnicím jsme měli 3 okruhy – ekonomii, management a nauku o podniku, plus obhajobu bakalářské práce. Za svoji BP jsem dostala celkem pěkné posunky – A a D, takže nervy z obhajoby jsem ani tak moc neměla. Když jsem ale otevřela tu neskutečnou hromadu papírů k okruhům, kterou mi významně předali spolužáci, kteří státnicovali loni, chtělo se mi brečet.

Po 3 stránkách ekonomie jsem si nepamatovala ani jak se jmenuju, přitom jsem se tyto věci už tolikrát na zkoušky učila. Nádech, výdech, prostě to nějak půjde. V práci mě (hodní, hodní, hodní jsou) na posledních 10 dní omluvili a auto jsem minulé ponděli (nebudu se vyjadřovat k tomu, že ho stále nemám) odvezla do servisu na nějaké menší opravy, takže jsem byla víceméně odsouzená sedět doma.. a učit se. Tréninky jsem většinou mohla zvládnout nějak velmi brzy ráno, jelikož to byla jediná chvíle, kdy jsem mohla jet mamčiným autem. Protože bez tréninků, přísahám, by mi opravdu doma přeskočilo.

IMG_3916

Na státnice jsem se začala učit už začátkem května, ale bylo to takové všelijaké. Práce, trénink, závody. Byla jsem ráda, když jsem si ve dni ukrojila 3 hodiny večer na učení. U kterýho jsem většinou usnula. Poslední dva týdny to už ale bylo velice, ale velice intenzivní. Ráno nasnídat a v 8 už jsem seděla u učení, od kterého jsem většinou okolo půl 11 vytuhla. A tak. Každý den. Pořád dokola. Kde je můj život?! Ale občas jsem šla na trénink, zaběhat si a nějak se to dalo.

Nejlépe se něco naučím, když si to píšu nebo alespoň podtrhávám. Proto to nakonec dopadlo tak, že jsem si dělala výpisky z mých výpisků, které jsem udělala z cizích výpisku. Ehm.. haha, little bit complicated. Lucie, dvorní vypisovač.

IMG_3454

Study buddy a z těch grafů mi málem praskla hlava.

Nejhorší ale byly poslední 4 dny. Unavená, protivná a jediné, na co jsem u toho učení myslela, bylo jídlo. Měla jsem chuť na ovesnou kaši. 24/7. Ano, já, na ovesnou kaši 😀 Docela ironie osudu. Poslední tři dny jsem se i na to vykašlala a kaši si udělala. V pondělí jsem měla kaši na snídani, oběd i večeři. Od okolí jsem akorát poslouchala, však jasnééé, jen si dej, mozek potřebuje cukry, tak jo, oukej, když říkáte. Možná to byl jen můj pocit, ale fakt jsem to v té chvíli potřebovala a opravdu to pomohlo. Poprvé po snad roce a půl si moje tělo neříkalo o maso a o oříšky… ale o ovesnou kaši. Tak jsem ho poslechla. A vůbec toho nelituji:)

IMG_4203

#foodbaby

Moje druhá ruka Kristýnka šla na to už v pondělí, stejná komise, stejné předměty. V neděli večer tak v rámci večerní prokrastinace proběhl hodinový zoufalý rozhovor, že prostě nemáme šanci. Obě dvě jsme ale v komisi měly naše vedoucí BP, obě strašně zlaté paní. To byla jediná věc, kterou jsme se navzájem uklidňovaly. V pondělí odpoledne mě ale čekal nadšený telefonát – mám to, mám to, mám to! A nevíte z jaké deprese mě vytáhlo to, že to Kiki dala a že mi vylíčila, že to nebylo vůbec tak strašné a jak na ni byla komise hodná. 

Klidná jsem zůstala tak 30 minut, možná hodinu. Nastal večer, já už 4 dny byla v kuse nacpaná vším (ale pouze zdravě:)), co mě doma padlo pod ruku. Meloun, vajíčka, kaše, jablko, mrkev, jablko, banán, kešu, hořká čokoláda, kešu máslo, protein, banánový palačinky, kaše, upečený brambory, jablko a tak pořád dokola:D Najednou ale odešly chutě na jídlo, bylo 9 večer, já ležela doma v obyváku na sedačce, mamka mě konejší a já už to vzdávám, už stejně nic nedoženu. Naštěstí usínám docela v pohodě a jediné na co myslím je to, ať je to už za mnou. Úspěšně či neúspěšně. Prostě kdyžtak vyhodím 4 roky úporných studií a hnusných zkoušek z okna. #whatever

IMG_3477

Tak a kaší bylo zase na nějakou dobu dost!

Nikdy jsem nezažila delší dopoledne než bylo to včerejší. Od rána jsem už učení nevytáhla, udělala bych si akorát v těch 80 otázkách ještě větší guláš. Nesnídala jsem, ráno jsem si akorát zkusila prezentaci k obhajobě a šla na hodinu ven se psem. Pak hodinu koukala do zdi, osprchovala se, trošku vyprinceznovala a jelo se. 

13400966_10208252410962336_1705839386_n

Uplně si vybavuji, jak hrozný pocit jsem měla, když jsem tuto fotku fotila :O

Ve 12, hodinu předem, jsem už seděla ve škole, ověšená talismany od hlavy k patě a jen poslouchala všechny, co měli zrovna vyhlášení po dopoledních státnicích, jak to dali atd. Ale co spíš.. poslouchala jsem i ty, co to nedali! A bohužel jich málo nebylo. Aaaaa. Kiki za mnou naštěstí přijela jako podpora, takže jsme kecaly o prvním posledním a já se snažila na to co nejvíc nemyslet. Ve 12:40 se u mě objevila moje vedoucí a jestli mám flashku s prezentací. „Vždyť…vždyť.. mám jít až za 20 minut?“ „No to nevadí, vezmeme to dřív, ať můžeme dřív domů.“ Šok, to už jdu. Nestačila jsem se ani vzpamatovat a už si to stříhám do učebny 305, vyklepaný nohy, sotva bych se podepsala a hlas, jak kdybych se měla každou chvíli rozbrečet. Co s člověkem udělají nervy, že?

Po 20 minutách prezentace a urputných diskuzí o mé práci se přesouvám k losování otázek. Člověk si vylosuje z každého okruhu otázku a jde se na to. „Cože? Vy nemáte potítko? To snad nejde ne?“, slyšela jsem od spolužáků s jiných fakult. No, nemáme. Dobrý, že? Vylosuješ otázku a hned začneš mluvit o první z nich. No krása. I když abych řekla pravdu, tak jsem za to možná byla i ráda. Já, klasický stresař, bych totiž na potítku, tak jako u maturity, asi dostala infarkt a stejně si na nic nevzpoměla.

13407554_10208252411002337_711426044_n

I když jsem si vytáhla jednu otázku, kterou prostě nechceš a ke které bylo minimum materiálů, celou dobu jsem koktala a mluvila spíš jako 8-leté retardované dítě, tak komise byla opravdu zlatá. Celou dobu se na mě usmívali, snažili se mi pomoci, nikdo mě netopil a víte co ještě k tomu všemu? ONI MI TO DALI!!! Po hodině úporného pocení jsem se vykutálela ze školy a asi ani nedokáži popsat, jak jsem se cítila. Stres ještě vyprchával a já si to ani nějak neuvědomovala. 10 minut jsem seděla před školou s hromadou papírů v ruce a jen koukala a usmívala se.

13384837_10208252410922335_1266697299_n

Pak jsem udělala milión telefonů, napsala tisíc zpráv, samozřejmě si dala klasický statusek na Facebook, fotečku na Instáček, abych (stejně jako všichni štvali mě) potrápila všechny, co to mají ještě před sebou, protože to je jeden z hlavních účelů těchto statusů a pak jsem se s mužem, který mě hned po práci přijel podpořit, odebrala na oslavnou raw zmzlinu a skvělé Cold Brew do města. Pak za Klárkou na trénink, večer jsem oslavně proseděla u televize s kilovým kešu máslem a velkou lžíci (#jetorebel) a úžasně se vyspala. 

13382258_10208252411042338_1627710592_n

#odměna

A jaké jsou tedy teď plány? Konečně zase hurá do práce, pořádně makat na trénincích jak crossu, tak vzpírání, troje příjmačky (chci určitě studovat, ale spíše dálkově), dvoje crossový závody, focení pro Miss teď o víkendu a plno dalšího. No, nudit se nebudu. Ale už by to chtělo to auto!:D Tak strašně se na všechno těším 🙂 

Pocit, že jsem zapečetila ty 4 roky studia, které už mi teď nikdo nevezme, je opravdu k nezaplacení. Dnes večer to jdeme se spolužákama zapít, bude mi sice blbě zase půl týdne, ale na to tentokrát kašlu a dám si víno. Možná i hodně vína:D Oslavit se to přeci musí. Ani nevíte, kolik oslav mě vlastně ještě čeká. Největší bude ta nedělní s Klárkou, ani nevíte, co chystáme a věřte tomu, že to pro vás zdokumentuji. Protože to bude #epic a rozhodně byste ode mě nic takového nečekali!

IMG_4012

Víkendová duha pro štěstí:)

Já se plánuji vyvalit s noťasem a pracovními maily na zahradě, odpoledne pak trénink s aerobičkama a večer do města.

A můžete se těšit na plno článků, po víkendu focení pro Missku, chci pro vás sepsat článek i o semifinále, které bylo před 3 týdny, samozřejmě musím sepsat i crossfitový FitMonster, kde jsem vybojovala do poslední kapky energie 6. místo v elite kategorii a plno dalšííího. Tak tak tak se těším. Jsem tak strašně happy! 

Co vy a vaše zkouškové, maturity či dokonce státnice? Perete se statečně?

Papa, L. 

large

6 Replies to “I AM BACK!”

  1. Moc gratuluji Lucko 😊 já složil minulý týden inženýrské a upřímně, pořád mi to ještě nedochází, nebo to možná s věkem už tak neprožívám..? Ale mám strašnou radost, když vidím lidi kolem sebe, jak ty státnice zvládají taky 🎓

    To se mi líbí

  2. Gratuluji moc Luci😉 ty pocity znam, az moc dobre. Snim se zeptat, kde pracujes, zda je to neco v oboru? Obdivuji te, jak to vsechno zvladas, asi bych vyflusla dusi😃Preji Ti hezke prazdniny😊

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s