OLYLIFTING & MOJE ZÁVODNÍ POPRVÉ

V sobotu 7.5. se v Brně konalo druhé kolo ligy žen ve vzpírání družstev. Cestu, jak jsem se k těmto závodům dostala, jsem vám už popsala v minulém článku. Závody jsou už za námi a já bych se s vámi chtěla podělit o skvělý den plný sluníčka, válení se a nakonec i činky.

Tentokrát se typické přezávodní přespávání nekonalo u Klárky, ale u nás, jelikož naši odjeli na víkend pryč. (Zjistila jsem to v pátek způsobem: Mami, co máš dnes v plánu? No my přece jedeme na ten víkend na dovču. Aha.:D). V pátek večer jsme ležely u televize u Harryho, já se cpala jablky a Klárka piškoty a banány, jelikož na ni vletěla nějaká střevní chřipka. No, nebudu si hopsat, protože s tou jsem se já probudila hned v sobotu ráno. A ještě se zvýšenou teplotou a bolavým krkem. Jupí a jej!

I přes to jsem do sebe ráno něco málo nasoukala, abych měla nějakou tu sílu. O půl 9 jsme už byly v brněnské obřanské vzpěrárně, kam se začaly sjíždět holky z celé republiky. Bylo nám řečeno, že jelikož to jsou závody družstev, není váha zase tak důležitá, takže jseme vlastně jedla uplně stejně jako obvykle. „Tyjo, od včerešího oběda jsem už raději nejedla.“, slyším od slečny v šatně a vzpoměla si na tu hromadu jablek, ořechů a masa, co jsem do sebe v pátek v 9 večer cpala. Aneb jak poznáte někoho na prvních vzpěračských závodech – tohle mě prostě nenapadlo. #asiuplněblonďatá. Podle váhy se pak totiž určuje koeficient, kterým se násobí zvednuté váhy a počítá se z toho pak tzv. Sinclair, aby to bylo spravedlivé (víc vážím, víc zvednu). 

U trenéra jsme se dozvěděly, v jakém jsme družstvu, v jaké skupině a kdy se jdeme vážit. Za Brno závodily 4 skupiny – A, B, C a D. Já byla zařazená do skupiny C, Klárka do B. Ze všech družstev se pak losovalo do skupin, podle kterých se startovalo. Až na pár vyjímek to bylo udělané tak, aby spolu v jedné skupině nestartovaly holky z jednoho družstva. Jelikož jsme s Klárkou byly každá v jiném družstvu a navíc měly štěstí, startovaly jsme ve stejné skupině – ve třetí. Trošku komplikovaný, co? V 9 už jsme stály ve spodním prádle na váze, já nafouklá jako balón a váha hlásí 63,8 kg. Pecka, tolik jsem už tak 3 týdny neměla, zrovna dnes to tak hezky vyšlo:D #nevadí. Víc vážím, víc zvednu.. třeba?:D 

Po odvážení většina holek vytahuje po hladovění muffiny, buchty, objednávají si párky, cpou se čokoládou atd., teď už je to přece jedno a přece jen do závodení má každý ještě pár hodin. My jsme fakt mimo, tohle šlo dost okolo nás:D Taky bych si něco upekla a dala si před tím nějakou „dietku“, kdyby mě to jen napadlo. A třeba bych pak na té váze měla aspoň o to kilo míň. Néé, to bych asi nebyla já, abych to zase nějak nedokonila:D

Jelikož to byly moje první závody, vůbec jsem neměla představu, jak to bude probíhat. Třetí skupina – to zní, že půjdeme docela za chvíli. „Až půjde druhá skupina na nadhoz, tak se půjdete rozcvičovat“, dává trenér instrukce. To bude tak hodinka, říkám si, tak si ještě na chvli sedneme ven na sluníčko. 

IMG_1070.jpg

Zkusily jsme něco málo sníst, pokecaly, daly kafčo s tím, že za chvíli jdeme na řadu. Po chvilce zjišťujeme, že třetí skupina není vůůbec vepředu, jelikož jsou celkově jenom 4 skupiny a že jedna skupina zabere tak 2-2,5 hodiny. Ehm ehm. To jsme zase promyslely. Na řadu tak nejdeme o půl 12, ani v 1, ani ve 2, ale až před třetí hodinou. Spánek na lavečce tak střídá uzobávání ovoce, pocit pořádné nervozity, opalování, pocit žádné nervozity, sledování holek, co hází nad hlavu 100 kg, totální nervozita a tak pořád dokola. 

Ve 2 hodiny se převlíkáme do slušivých dresíků, pod který si dávám ještě svoje tričko, protože bez toho #bytofaktnešlo:D. Dres velikosti S, obří přes prsa i trup, zařezaný do stehen neskutenčným způsobem. Pohodlí na prvním místě! A jdeme se rozcvičovat.

A jak to teda probíhá? S trenérem společně ještě před závodem určíte základ na trh i nadhoz, váhu, na které budete začínat svůj první pokus. Váhu, kterou už nemůžete snížit. Takže, když ji ani jednou ve třech pokusech nedáte – máte 0 a taky pořádnou smůlu. Takže by to neměla být vaše maximálka, ale taky by to měla být alespoň trošku výzva. Mě jsme dali 67 kg na nadhoz (maximálku jsem měla 72,5) a 54 kg na trh (maximálka 57,5, kterou jsem měsíc nezopakovala, ehm). Nadhozu jsem se nebála nějak výrazně, ale ten trh/snatch? Oooou yeah. Na posledním tréninku vzpírání jsem nedala ani svých obvyklých 55 kg (tak jsem si je tam pro uklidnění ještě jednou hodila na posledním crossfitovém tréninku, protože mi to nedalo spát, ale i tak to byl dost boj), takže 54 kg pro mě byl docela stres. Klárka dostala 48 kg na trh a 58 kg na nadhoz.

IMG_1077.jpg

Pospávání na sluníčku s nejlepšími náramky ❤ BFF, jo je nám 14.

Před platformou sedí rozhodčí, kteří zkoumají vaši techniku – propnuté ruce atd. a následně po každém pokusu buď pokus schválí nebo ne. Když máte činku nad hlavou, musíte čekat na znamení (pííííp), že ji můžete hodit na zem a následně se dozvíte, zda byl pokus platný či ne.

Nejdřív jdou všichni na trh, pak až na nadhoz. Ve skupině se začíná u slečny, která má nejnižší základ. U nás se začínalo myslím na 35 kg a postupně se jde nahoru. Slečná dá 35, zvýší na 37, jde třeba slečna, co má základ 37 kg a pak po ní znovu ta první slečna na svůj druhý pokus. A tak to jde dál. Kolikrát se i stane, že třeba dáte 40 kg, zvýšíte na 42 kg, ale takovou váhu třeba nikdo nemá, takže jdete na svůj další pokus hned po tom úspěšném. Jelikož jsem měla 54 kg, tak jsem měla ještě docela dost času než jsem šla na řadu, tak jsem si mezitím dala pár lehčích opakování a skončila na 52 kg. Klárka končí než se dostávám na řadu – nakonec na druhý pokus 48 kg na trh.

Jdu na řadu, nastoupím si, nervozita level 1000, v místnosti neskutečné ticho, ale ty lidi v té chvíli vůbec nevnímám. Beru činku a překvapuje mě, že mi přijde mnohem lehčí než v rozcvičovně. Váhu hodím nad hlavu a ani nemusím chodit do dřepu – dělám tzv. power snatch a pokus je schválený. „Tak kolik dáme? 58?“, ptá se trenér. Ehm, víc než maximálka v druhém pokusu? Asi spíš ne:D Domlouváme se na 57 kg a za chvíli jdu znovu. Druhý pokus probíhá uplně stejně jako ten první a já si dávám osobní rekord na snatch do power pozice. Směju se sama sobě (uvidíte na videu) a na třetí pokus zkouším 60 kg. „Jdi to ale už do dřepu“, slyším rady. Nahoru to letí celkem v pohodě, mám činku nad hlavou, cítím se docela stabilní, ale (hloupá koza), jdu nahoru napřed zadkem a už docela těžká činka mi samozřejmě padá dopředu. Aaaaaa, sakriš. Ale jsem ráda, že tam nemám 0 a že dokonce padlo 57 kg.

Všechny pokusy můžete vidět na Youtube- 1. pokus ZDE, druhý pokus ZDE a třetí pokus ZDE.

DSC_0083

1. pokus

DSC_0100 (1).jpg

2. pokus – face like „did I really just power snatched this?“:D 57 kg

Hnedka se začínáme rozcvičovat na nadhoz a moje nervozita už je tak poloviční. Klárka opět končí ještě předemnou a dává skvělých 61 kg, což je skoro její maximálka, pecka! Rozcvičuji se a končím na 65 kg, víc nemá už cenu zkoušet. Jdu na první pokus a celý squat clean jdu dost divně – do špiček. Naštěstí to není ještě tak šílená váha, takže to ustojím, jerknu, pokus schválený, ale odcházím s tím, že víc už nemám šanci dát. Bylo tam něco jinak a divně. Takže nervozita je zpět. Jak stárnu, tak si ale pomalu začínám uvědomovat to, že nervozita je u mě dobré znamení. Na druhý pokus dávám 70 kg a i když s touto váhou na tréninku docela bojuju, tak to šlo docela hezky. „Tak kolik teď? 75?“, ptá se trenér. Už cítím trapézy a co rozhodně necítím je zlepšit si maximálku o 2,5 kg:D Ehm no, to asi spíš ne. „Tak 74, níž nejdeme.“ Ouč, ale tak oukej, za pokus asi nic nedám. 

Squat clean se 74 kg mi strašně sedl, v hlavě jen: Joo jupí, PR na squat clean! Ale teď vlastně ještě ten jerk, sakra, asi bych se měla soustředit. Slyším jen: „Drž loket, loket, dlouhá noha!“. Tak jo, přijde mi, že čekám už snad 10 minut, už bych to fakt měla vyrazit. Bum, lokty šly sice pěkně dolů, ale dlouhá noha to dohnala a už mám činku nad hlavou. Tfuu, je docela těžká. „Držím, držím“, čekám na pípnutí a opět cítím, jako bych tu činku držela nad hlavou aspoň minutu. Pííp. Joo, konečně, házím činku a mám radost z nového PR.

Vše je opět na Youtube – 1. pokus ZDE, druhý ZDE a třetí, osobáček ZDE.

IMG_1096.jpg

S trenérem po výkonu:)

Převlíkneme se, je už tak půl 5 a jelikož máme ještě nějaké plány a povinnosti, vyrážíme směr sprcha. Na výsledky si počkáme online. 

A jak jsme tedy dopadly? Jako družstvo C jsme vybojovaly celkové 6. místo ze 14. družstev. Já v součtu zvedla 131 kg a v kombinaci s váhou to pak dalo Sinclair 172,6.  Jako jednotlivec   jsem skončila na 14. místě z 54 závodnic. Snatch 60 kg sice padnout mohl, ale na to jak jsem byla moc nervózní, tak to dopadlo docela dobře. Jen už vidím pořádně svoje mezery v technice, obdivovovala jsem tam neskutečně techniku, rychlost a sílu některých závodnic (fakt mazec) a věřte mi, že je dost na čem makat. Ode dneška nám začínají pilovací tréninky vzpírání na techniku a už se nemůžu dočkat, co všechno se naučím! 🙂 Další vzpírací závody jsou až na podzim, takže času makat je dost a dost (beztak to zase uteče jako voda). 

Celkové výsledky dle jednotlivců můžete omrknout na TÉTO STRÁNCE a dle družstev ZDE

S Klárkou jsme si pak ještě udělaly rychlý výlet za zdravou odměnou a vytouženým kafe na raw dobrůtky v jedné brněnské kavárně, o které jsem vůbec zatím ani neslyšela. Asi proto, že je uplně mimo město. Ale bylo to naprosto božííí!

IMG_1118.jpg

#zaodměnuzaodměnuzaodměnu

To počasí k tomu super dni bylo ještě třešničkou na dortu. Celkově si teď to počasí hrozně užívám, i když se se mnou ta nemoc pořád docela táhne, teplotky, kašlíček, bolení v krku a tak. Ale já to vypotím:)) 

Taky jste měli krásný víkend?

Papa, L. 

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s