CFT Battle Brno 2015

Aneb jak jsem se probojovala až do finálové 10. Článek o mých druhých crossfitových závodech. A jaký to bylo? Skvělý. Neskutečná zkušenost. Pecka. Bolelo to. Bolelo to dost. Ukápla i slza. Slza štěstí a pak i bolesti, abych řekla pravdu. Ale stálo to za to. Takže pokud vás alespoň trošku zajímá, co si pro nás organizátoři připravili a jak jsem si to užila, tak čtěte dál! A říkám vám rovnou – nebude to krátké.

12272845_10206818195427844_1719194561_n.jpg

Na tyto závody jsem se asi měsíc zpátky kvalifikovala videem z 24. místa (postupovalo 40 holek). Po mých prvních závodech na Bestii jsem byla poněkud zklamaná. Nevím, jaké jiné slovo použít – organizace nic moc, WODka nic moc a můj zdravotní stav? Katastrofa! Ale za poslední dva týdny jsem se dala hodně dohromady a na CFT Battle se vydala plná sil. Celé víkendové závody (sobota – jednotlivci, víkend – týmy) se odehrávaly v tenisové hale v Brně za Lužánkami. I když byla v hale zima a opět jsme neměli téměř žádné zázemí, celkově atmosféra působila mnohem více závodně, bylo zařízeno veškeré nové vybevení a dostali jsme trička! No konečně!

12277081_10206818195827854_345254021_n

První WOD bylo vypsané již na 8:40, takže vstávání hezky v 5:30, nasnídat (po 11 měsících u mě padla sladkost – lžička nutelly na pořádnou energii!) a šup se v 7:30 registrovat. Bohužel pokulhala organizace a první WOD se začalo odehrával až v 9:30. Nejdříve šli na kluci, pak holky. A podle kvalifikace, takže jsem šla na řadu až v 9. heatu. To jsem mohla spát do 9 klidně! Nedočkavě jsme čekali, co si pro nás v prvním WOD připraví a musím říct – překvapili!

WOD 1:

  • 14 – 12 – 10 x 10 meters farmers walk s dvěmi kotouči (10 kg holky)
  • po každém kole 20 box jumps (nesměla ani milimetrem vykouknout pata – pozor pozor nové pravidlo:D)

Pokud by kotouč spadl – 5 burpees. To chceš. Zde bylo největším uskalím především to, že kotouče byly zbrusu nové a z toho důvodu klouzaly neskutečným způsobem. Křída, zachránce dne poprvé. Obavy z toho, že mi kotouč spadne (což se bohudík za celé WOD ani jednou nestalo) byly nakonec předehnány neskutečnou bolestí nohou u box jumpů. A to je mám ráda. Křik z mé skvělé fandicící Brno-Praha skupinky mě ale donutil jet na 150%, s kotouči jsem běhala a box jumpy jela až na pár no reps (a dvě spadnutí:D) bez zastavení. Nedýchalo se pěkně, člověk jel z promrznutí do neskutečného zadýchání za pár sekund, takže pachuť krve v puse mě ani nepřekvapila. A předloktí po docvičení bolelo tak, že mi trvalo 2 minuty se podepsat! Věděla jsem, že jsem nejela nejhůř, ale i tak mě deváté místo s časem 5:55 po prvním WOD moc potěšilo.

12305503_10206818195707851_697413510_n

Následovalo rychlé občerstevní v podobě banánu a manga (za celý den jsem nesnědla nic než ovoce, proteinovou tyčinku a proteinový nápoj – a to jen z donucení, na jídlo nebylo pomyšlení – a opět .. to je u mě co říct:D). A šup na WOD 2, které když vyhlásili, tak mi srdce jen zaplesalo. Mám ráda kettlebell. Mám ráda všechny cviky s kettlebellem. No nekecám!

WOD 2 – 2 rounds of:

  • 15 KB squats pravá ruka (8 kg, celou dobu musel kettlebell mířit nahoru – jinak no rep)
  • 30 KB swings (16 kg)
  • 15 KB squats levá ruka (8 kg)
  • 30 KB swings (30 kg)

Tak moc mi tohle WOD sedlo, jela jsem až do posledních KB swingů unbroken (bez zastavení) a ještě mezitím stihla slyšet poznámky od mé skvělé podporující skupinky jako: „Chápeš ji, ona se u toho usmívá?!“. Což mě donutilo se smát ještě víc. S časem 5:57 jsem se posunula na 7. místo.

12286188_10206818195387843_843223127_n

Kettlebell squats.

12290520_10206818209268190_1995260809_o.jpg

Kettlebell swingy, ze kterých mě bolely neskutečně záda. Ale to jsem ještě nevěděla, že to nebude to nejhorší na záda:D

12283140_10206818194787828_2075373334_n.jpg

#happyface po docvičení!

Vydechnout, napít a už se zase čekalo, co se pojede dál. V tom začali páni pořadatelé věšet něco na hrazdu. Něco, co vypadalo jako obří korálky. Ehm. Byly to koule. Dvě dřevěný koule visící na provázku z hrazdy. Šok. Zjištění, že na tom pojedeme 2 minuty max opakování striktních pull-ups? Infarkt. Striktní pull-up neudělám ani na hrazdě, natož na nějakých koulích (ne pardon, ale doteď se tomu fakt směju:D).

12290513_10206818357791903_1521233382_o

WOD 3 a 4:

  • 2 minuty maximální počet striktních shybů na koulích (#tonechceš:D)
  • 1 minuta rest
  • AMRAP 5 minut:
    • 10 x vzpírací komplex: muscle clean – push press – front squat (25 kg)
    • 10 x reversed burpees (místo lehání na břicho – zhoupnutí na zádech alá foto)

12283060_10206818194307816_1756094805_n.jpg

Koule:Lucie – 1:0 – můj počet reps? 0 😀

12272990_10206818194867830_428878720_n.jpg

12286143_10206818194547822_2105653410_n.jpg

Tak tomu se říká smůla – člověk se probojuje na 7. místo a pak mu dají striktní pull-ups. Štěstí číslo 1: nebyla jsem jediná holka, která se v tomto WODku zrovna nenašla. Štěstí číslo 2: miluju vzpírání, takže mi i docela jde. Štěstí číslo 3: třetí a čtvrtý WOD se počítalo společně, takže mi to, že jsem ve čtvrtém WOD stihla 65 opakování (druhá nejlepší, yey!) pomohlo, že jsem se v pořadí posunula pouze o 2 příčky dozadu. A to znamenalo co? Postup do semifinále, kam postupovalo 20 holek, z 9. místa! Dvakrát hurá!

12295595_10206820941896504_1191622885_o.jpg

‚I am in pain‘ face. 

12285846_10206818195787853_1905472765_n.jpg

Neskutečnou radost vystřídala ještě větší, když jsem se dozvěděla, že semifinálovým WODkem je něco, co zvládám levou zadní. Tedy alespoň na trénincích ano.

Semifinálové WOD:

21-15-9 of:

  • deadlifts (50 kg)
  • wallballs na terč (6 kg)

Nejdřív šly holky umístěné 11.-20., takže jsem šla v tom „top heatu“. Trošičku pohlazení ega, na chvíli. V rychlosti jsem si vypůjčila bederní pás na deadlifty od kluků (jo, byl mi trošičku větší, ale to šlo stranou) a šlo se věc. Pocit na deadliftech: Jaktože je ta činka s 50 kg tak těžká, když moje maximálka je 100 kg?! Pocit na wallbalech: Kde je sakra vzduch?! A proč je ten terč sakra tak vysoko?! Rada do života: Když máte bederní pás – povolte si ho před wallballama, dá se pak i dýchat! Já to neudělala a trošku víc na to doplatila. Poprvé za den jsem se musela opravdu zakousnout a přes hnusnou bolest zad (ne, nebyly to lehký deadlifty a ano, 45 opakování nebylo málo) a nespočet no reps na wallballech (na terč to prostě nemám natrénovaný) jsem to se smrtelným výrazem v obličeji, žádným přísunem kyslíku, ale s úžasnou podporou od děcek, prostě zajela, co nejrychleji jsem mohla. Ale oproti ostatním v heatu to rychlé nebylo. V naší desítce jsem to skončila jako poslední.

12272761_10206818195107836_879092548_n.jpg

12277340_10206818195067835_794742401_n.jpg

And wallballs? Now hate you too!

Ale já už měla splněno, to, že jsem se dostala až do semifinále a ještě v první desítce, pro mě bylo naprosto nemyslitelné. Některé holky už hopsaly přes švihadlo, protože věděly, jaké bude finálové WOD a také tušily, že se do něj dostaly. Já si sedla s kamarády, pojedla nějaké ovoce a trenérovy poznámky o tom, že bych se měla jít zahřát na finále jsem maximálně ignorovala. Očividně jsem byla sice nejhorší v našem semifinálovém heatu, ale byla pořád lepší než holky v heatu druhém, takže když vyvěsili postupující do finále, stála jsem před listinou jako opařená, když jsem uviděla své jméno na 10., posledním postupujícím, místě. O můj bože! Radost, že bych se rozskočila. To mi ale moc dlouho vydrželo, jelikož pár sekund na to jsem se dozvěděla, jaké je finálové WOD.

Finálové WOD: 9-7-5-3 (po každém kole 30 doubleunders)

  • C2B (chest-to-bar – shyb, ale člověk se musí hrudníkem dotknout hrazdy, jo, nekecám!)
  • double kettlebell overhead squat

A co z toho plynulo pro mě? Neumím chest-to-bary. Nikdy jsem neudělala ani jeden. Popravdě řečeno – svůj první kipovanej shyb bez gumy jsem udělala před 3 týdny. Ehm ehm. Co teď?! Na C2B se začínalo a mě bylo jasné, že u mě to tam bude i končit. A nemýlila jsem se, ale šla jsem do finále, takže žádná panika, už mi o nic nešlo. Čekalo mě 15 minut (time-cap) pokusů o chest-to-bary. Ne, nebylo to příjemný. Ostatní holky už měly dokončeno a já tam pořád zkoušela svůj pátý C2B. A celá hala mi neskutečně fandila – možná jeden z důvodů, proč jsem prostě nehodila ručník do ringu.

12278297_10206818194467820_400965077_n

Judges: „Hele koukej na nic jak se snaží! Stejně dostane no rep!“ (který jsem si samozřejmě zasloužila:D)

V asi 8. minutě: „Můžete mi prosím napsat 15 minut do výsledku a pustit mě, ať se tu na mě nečeká? Fakt mi to není příjemný.“ Pořadatel mi ale se zajímavým úsměvem na tváři odvětil: „Žádný takový, jen trénuj.“ Moc milý. Krev mi z rukou docela tekla, měla jsem ji popatlanou všude možně (těžkej život je to, haha). Snažila jsem se to brát úsměvně, chvilku jsem si postála, pokecala s judgem, pak si dala pár shybů (v celku jsem jich tam udělala snad 100) a takhle to probíhalo až do patnácté minuty, kdy mi s uznanými 6 C2B bylo dovoleno odejít. Lidi fandili – možná kdybych tam cvičila a mohla opravdu dělat něco, co co umím, tak by mi to neskutečně pomohlo. Ale já se cítila spíš strašně trapně, že se mi párkrát i slzy do očí nahrnuly. Nic příjemného, co vám budu povídat. Snažila jsem se to potlačit a usmívat se nad tím, nebudu tam brečet před halou plnou crossfiťáků a je to finále, do kterýho bych nikdy nevěřila, že se dostanu, takže opakuji – já už měla pro svůj vnitřní pocit dávno splněno.

12286978_10206820840053958_1678974979_o

 Slabší chvilka a křída, nejlepší kámoš.

12295535_10206820840133960_2036492191_o.jpg

Ani podhmat mi nepomohl:D

12285818_10206818195547847_1916173519_n.jpg

A znovu – #tochceš.

Každopádně vám ale můžu říct jedno – po docvičení za mnou přišlo snad 20 lidí, ať si z toho nic nedělám, že jsem byla skvělá. A nakonec jsem ani nebyla jediná holka, co to kvůli C2B nedokončila. Jo a navíc mě tam všichni začali zdravit. V neděli jsem jen procházela a naprosto cizí lidi mě zdravili. Aneb tip, jak se stát mezi crossfiťáky populární – žádná Fran za 4 minuty, hezky 6 C2B za 15 minut (#světovýrekord). Haha. V 8 hodin proběhlo vyhlášení – já na 10. místě – i tak neskutečná radost.

Po skončení za námi přišla slečna, že mají jít zítra závodit do týmu, ale že si kolegyně rozrazila hlavu, tak jestli nevíme o někom, kdo by za ni šel. Ani jsem nepřemýšlela a z pusy mi vyletělo: „Já půjdu.“ Mluvilo ze mě nadšení ze závodů, takže jsme se domluvili a já byla připravená a natěšená další ráno znovu nastoupit na závodní plochu. Rychle domů, najíst, pár hodin spánku a přišla neděle.

12286185_10206820865374591_1343016093_n.jpg

Vstala jsem překvapivě plná energie a jediné, co jsem cítila, byla poněkud ztuhlá záda. Nabalená jsem vyrazila na osmou hodinu do haly. V autě mi ale pípá sms s textem: „Ahoj Luci. Nezlob se, ale slečna se i přes 3 stehy na hlavě rozhodla jít dnes závodit. Tak třeba příště. Pa.“ Aha, jo, díky. Ráda vstávám v 6 ráno jen tak. Ale i to se může stát, přiznávám, že to není zrovna fér od nich, ale nenadělala jsem nic. A stejně bych jela fandit všem těm nadupaným týmům od nás z NewParku!

Takže neděle pro mě proběhla v „rest“ duchu, ale i tak to bylo poněkud náročné, ještě když jsem začala pořádně celá tuhnout (záda a bicáky tomu velely). Ale všichni byli naprosto skvělí a den jsem si naprosto užila. Kamarádi a crossfit. Potřebovala jsem tam ještě něco? Ne! A pokud by vás zajímalo, jaké WODka si připravili pro týmy, mrkněte k Marky na blog!

12272693_10206818194707826_1224035555_n

Princezny jely neskutečně – 32. místo ze 42. týmů, ale byly to jejich první týmové závody a konkurence byla obrovská. Pyšná kámoška jsem! A fanděním jsem ztratila hlas:D

12285912_10206818194627824_2108778740_n.jpg

Závodní víkend zakončený v duchu dvouhodinového AMRAPU na running sushi. A překvapivě mi z rýže nebylo vůbec špatně! Tak že bych ji začala zařazovat? Uvidíme!

Ke konci článku přichází moje děkovná část. Nejvíce bych chtěla poděkovat především týmu princezen, ale i ostatním z NewParku, za to, že mě přišly v sobotu podpořit a za to jak jsou skvělí! Další obrovské díky patří děckám z Crossfit Meat Factory a partě okolo nich, kteří mě v sobotu, i přes to, že se známe chviličku, vzali mezi sebe a vytvořili jsme tak neskutečnou navzájem si fandící partu, donutili a inspirovali mě makat na 200% a díky kterým jsem zažila nejlepší sobotu a poznala neskutečně moc skvělých lidí. Také znovu posílám obrovské gratulace Sonči, která naši kategorii naprosto rozsekala a odvezla si s přehledem zlato! Je neskutečná.

12285935_10206818195507846_750864236_n

Žanet a Sonča – moje týmové kolegyně z Prahy!

12272771_10206818195027834_109773100_n.jpg

A moje skvělý crossfitový parťačky blondýnky :*

Byl to nejlepší víkend za hodně hodně dlouhou dobu a taky mě neskutečně motivoval na sobě makat (už jsou další závody?). V poslední době jsem dost hledala, co v crossfitu dál, ale mám už jasno. Od tohoto týdne najíždím na programming a začínám trénovat v New Parku bez lekcí, sama/s kamarády. Přece jenom si myslím, že základy už mám, a pokud chci závodit a být jednoho dne fakt dobrá (ano, to je můj cíl), tak musím makat pořádně a hodinka denně k tomu nestačí. A přesto, že v New Parku teď probíhalo plno změn a sama jsem z toho byla taková vykoukaná, tak si zázemím, vybavením a především lidma, nedokážu představit lepší brněnský gym, kde by se s programmingem začínalo!

12241039_910874398994243_1936624560362413367_o.jpg

Parta správná:)

Jak článek dopisuji, už se nemůžu dočkat dnešního večerního tréninku! Chystáte se dnes taky cvičit?

A ještě malá otázka nakonec – když píšu článek o crossfitu – je vám to nějak srozumitelné? Je mi jasné, že asi používám dost našich termínů a sama o tom už třeba ani nevím, že by tomu někdo nemusel rozumět. Takže bych vás všechny chtěla moc moc poprosit o nějakou zpětnou vazbu, ať už v komentáři tu, na Facebooku nebo na Instagramu.

Děkuji a krásný týden všem:)

Papa, L.

12299561_10206820840173961_223111875_o.jpg

Nakonec malá ukázka toho, jak vypadal můj „zatlač slzu a usměj se“ výraz při finálovém WODku.

6 Replies to “CFT Battle Brno 2015”

  1. Ahoj, tvůj blog čtu od začátku a přestože mám na některý věci jiný názor (paleo 🙂 ), tak se mi moc líbí, jak píšeš a ráda tě čtu 🙂 . Co se týká tohoto článku nebo obecně crossfitu, sama crossfit už pár měsíců dělám a musím ti říct, že si pro mě neskutečnou motivací! Blahopřeju ti k 10. místu, jsi fakt borec! a doufám, že i já budu někdy takhle dobrá! 😉

    To se mi líbí

    1. Strašně moc děkuju, hrozně mě to těší! 🙂 Ale já sama jsem teprve na začátku crossfitové cesty, od borce a od toho být v cf dobrá mám ještě hoodně daleko:) Ale i tak moc děkuju!

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s