Bestie Open 2015 a moje crossfitové závodní „poprvé“

Včera se na brněnském výstavišti v rámci veletrhu Sport Life uskutečnil crossfitový závod Bestie Open a já byla té odvahy a těchto závodů se zúčastnila. A nelijutu toho, ani trošku. Na závody jsem hodně trénovala a skoro neodpočívala. A co z toho plyne? Udělala jsem velkou chybu, jelikož pak člověk končí 6-minutovej AMRAP s modrou pusou a s horečkou. Ale chybama se člověk učí. A proto vám o mé první závodové zkušenosti píšu tento článek!

Celý týden jsem pracovala 8-hodinové směny na Gaudeamu (veletrh VŠ) a potom každý den trávila cca 3 hodiny na crossfitu a snažila se dohnat nedohnatelné na sobotní závody. Ve čtvrtek mě ale okolo oběda naprosto selhal organismus a s velkou obtíží jsem se nějak odvezla domů a lehla s 39 horečkama a s neschutečným nechutenstvím ke všemu (i k vodě!). Překvapivě v pátek už mi bylo mnohem lépe a tak jsem nachystala tašku a rozhodla se, že ty závody přece jen zkusit půjdu.

12191413_138207036536758_4295253490892302150_n

Po dvou dnech, za které jsem do sebe nacpala dohromady 1 banán, 3 vajíčka a hrst mandlí, jsem si ráno udělala paleo kaši s pořádnou náloží ovoce a oříšků pro energii. No snědla jsem sotva půlku. Ale byla jsem už pořádně nervózní a taky pořádně natěšená, takže to byl asi soubor všech faktorů, které vyvolaly mé nechutenství k jídlu (ano, já a nechuť k jídlu, to k sobě tak strašně moc nesedí haha!). Ale i tak jsem si sebou vezla tašku nabalenou jídlem, především ovoce, protože to je nejrychlejší zdravý přísun energie – hrozny, sušené meruňky, banány a taky mandle, jednu raw proteinovou tyčinku a hodně vody!

Po příchodu do areálu mě čekalo velké překvapení – startovní plocha o velikost 15×15 metrů, jedna hrazda, 10 činek, nulové zázemí pro atlety (ať už šatny – dostali jsme matraci u vchodových dveří, nebo místo na rozehřátí, protažení atd.), ale to šlo v té chvíli bokem. Po vystání dlouhé řady u prezence jsem vyfasovala startovní číslo 216 na pravou paži, zařazení do HEATU 4 (4. skupina v pořádí, která šla na plac) a startovní balíček, který s velkým zklamáním za 600 Kč (kdy jsme si museli zaplatit i vstup na veletrh, bez srandy) neobsahoval ani závodní tričko na památku, na které jsem se tak těšila! Ale dostali jsme shaker, dvě tyčinky, banán a jablko. A vodu! A šlo se převlíkat (na záchody?:D) a začít se pomalu psychicky i fyzicky připravovat.

12065753_1664540820482124_4072183942988581003_n

Pro ty, co neví, jak to na crossfitových závodech chodí, závodník neví, v čem se závodit bude. Můžou vás vyhnat běhat ven, zařídit bazén a donutit plavat, můžou po nás chtít 300 thrusters a ty prostě jedeš! A tak i nás čekala pěkně překvapující 4 WODka.

Po 10. hodině proběhl briefing závodníků, kdy zveřejnili první WOD:

AMRAP 6 minut:

  • 10 calorií row (veslo)
  • 8 burpee bar jumpover (angličáky s přeskokem přes osu)
  • 6 thrusters (30 kg)
  • 4 pull-ups (shyby)

WODko mi tak strašně neznělo, ale asi to bylo stresem a moje srdce se v té chvíli rozbušilo o stošest. Jako opravdu neskutečně. Stáhl se mi krk, špatně se mi dýchalo a síly jsem taky moc neměla. Ale to mě nezastaví! U startu jsem nafasovala milého rozhodčího a šlo se na to! Veslo bylo v pohodě, s angličákama taky nebyl nejmenší problém, ale co mě opravdu překvapilo byla tíha 30 kilové osy na thrusters. Vždyť jsem týden zpátky jela ve WODku 14 unbroken s 35 kg osou a nebyl problém! Udělala jsem jeden, zamotala se mi hlava a na další jsem si musela dost vydechnout, aby to se mnou neseklo. Bílo před očima, ale já bojovala dál a dokončila dalších 5. „No tak ještě 3 slečno.“ „Co? Cože?“ (Můj zděšený výraz musel být opravdu okouzlující) „No musíte ještě trochu víc vystrčit hlavu, 3x to byl no rep.“ (neplatné opakování). A to prostě slyšet nechceš. Ostatní se už houpali na hrazdě a já dokončovala svůj devátý thruster. Následovaly pull-ups, u kterých mě rozhodčí taky pěkně potrápil. „Slečno, choďte po jednom, jinak vám to nebudu počítat.“ (WTF?!:D) Ale hádat se tam s ním nebudu, šla jsem po jednom a byl spokojený. Moje druhé kolo proběhlo v naprosto stejném duchu. Víc kol jsem bohužel nestihla. Ale v kombinaci nulového přísunu kyslíku, mlhy před očima, žádné síly a no rep rozhodčího se to prostě nedalo. Na konci mě ještě potěšil větou: „Tu modrou pusu máte asi protože jste nemocná, že? Já měl strach, že omdlíte.“ Díky moc, smích, smích.

Bestie

DSC_0085

DSC_0099

DSC_0115

DSC_0151

DSC_0101

Na základě prvního WOD, které se mi teda absolutně nepovedlo, jsem se nacházela na 31. místě. Následně jsme doplnili energii proteinovýma tyčinkama, banánama a tak dále a čekalo se na druhou disciplínu. Když začali odklízet vesla, osy a víceméně nezůstalo na plošině nic než dva kotouče, začali jsme trochu plašit. A co teprve, když všichni ostatní atleti začali okolo skákat na švihadle – POZADU! Jo aha. Přiběhl trenér s tím, ať to jdeme taky trénovat, že na základě toho bude celé jedno WODko. Jo aha znovu. Ještě, když už jsem se konečně tak krásně naučila double-unders! Tak jsme vyběhli ven do deště a začali mezi ostatníma hopsat jako postižené opičky.

DSC_0296

DSC_0300

Druhé závodní WOD bylo nakonec rozděleno na dílčí 4 malá WODka, které každé bylo na stejném principu – 50 sekund maximální opakování daného cviku a 10 sekund rest. A šlo se hned na další cvik. A cviky byly tyto (velmi crossfitové, haha):

  • skákání z kotouče na kotouč (cca 2 metry od sebe, jako na obrázku) – člověk nesměl po dopadu z kotouče vůbec sešlápnout – jinak no rep, musel dopadnout špičkama ve směru skoku – jinak no rep a tak dále
  • Jacíkův motorický test: leh na břicho, lokty na zem – stoupnout, ruce nahoru – leh na záda, ruce vzpažené
  • singles skoky přes švihadlo pozadu
  • skákání přes kotouč tam a zpět

I když jsem ani jeden z těchto cviků nikdy nedělala, WODko mě celkově i bavilo a musím říct, že už mi to tentokrát i šlo. A ani moc špatně mi nebylo! A měla jsem super podporujícího rozhodčího k tomu. Ve skocích přes švihadlo i ve skákání přes kotouč jsem se ze všech umístila na 7. místě. V Jacíkovi to bylo něco okolo 20. místa a ve skákání z kotouče na kotouč okolo 30. místa (bohužel zatím nemáme nikde zveřejněné výsledky, takže si nepamatuji přesně). Po druhém kole jsem se nacházela na 26. místě.

DSC_0358

DSC_0391

DSC_0397

(Dobře, uznávám, že ani tu není barvé mé pusy nejzdravější!:D)

DSC_0408

Po tom jsme měli asi hodinku volno, tak jsme se šli projít po pavilonech, protože se tam toho fakt hodně dělo. Soutěže v prvním posledním, stánky se super drahým oblečením a tak dál. Já si konečně koupila svůj první tejp, který stejně plánuju celý vypotřebovat na dlaně. A růžovej! Pak ale nemám tušení, co se stalo, ale udělalo se mi neskutečně špatně – bolelo mě neskutečně na hrudníku, chtělo se mi zvracet, sotva jsem udržela myšlenku a přišla i moje super kamarádka z posledních dní – horečka. Zakempila jsem to u nás v „šatně“ na matracích u vstupu a hlavou se mi honilo, co budu jen dělat.

DSC_0493

Na základě doporučení snad od všech, se kterýma jsem se o tom bavila (padla i lékařská doporučení, díky Dodo!), jsem se snad poprvé v životě umoudřila a rozhodla se poslechnout svoje tělo a na další disciplínu už nenastoupit. Poslední WOD se mi líbilo asi ze všech nejvíc, takže mi samozřejmě bylo strašně líto, že nemůžu jet (ano, ukápla i slza), ale nedalo se nic dělat. Měla jsem opravdu strach, že by mě odvezla rychlá.

Poslední WOD bylo opět rozdělené na dvě části. V první části se jednalo o 1500 m na vesle se 7 minutovým časovým omezením. Po tom měl člověk minutu rest a hned se šlo na další. S opět 7 minutovým time capem se jednalo o:

2 kola:

  • 40 sandback over head/shoulder throw (15 kg)
  • 20 burpee T2B

Myslím, že se tam ani nenašel nikdo, kdo by stihl obě dvě kola dokončil, ale zase nechci lhát. Ale vypadalo to skvěle a všichni jeli neskutečně! Skvělá práce děcka. Pak jsme už jen chviličku počkali na vyhlášení a na zveřejnění výsledků a šlo se na vytouženou pozávodní kávu/čaj do Starbucks!

12226594_10206742673219836_744481797_n

Původně jsme tento článek chtěla pojmenovat „Jak jsem (překvapivě) neskončila poslední.“ Ano, já vážně i po neúčasti ve dvou disciplínách neskončila diskvalifikovaná. Ale sama nemám tušení, zda to bylo spravedlivé. Za poslední dvě disciplíny mi počítali poslední místo, ale moje super (ne)crossfitové skills ve skákání přes švihadlo pozadu a přeskakování kotouče mě v průměru vytáhly na 31. místo. A věřte mi, že nikdo z toho nebyl překvapenější než já. Ale nebudu ho tak pojmenovávat, jelikož dle mého názoru bych poslední být měla (nebo vůbec do vyhodnocení zařazená být neměla), holky, co skončily za mnou, neskutečně bojovaly až do konce a včera předvedly výkony na uplně jiném levelu než já.

A co jsem si tedy ze svých prvních crossfitových závodů odnesla?

  1. Crossfit je jeden z dalších sportu, který prostě nikdy nebude 100% spravedlivě hodnotitelný. Jeden rozhodčí uzná pull-up s odskokem ze země a ten hned vedle po tobě chce skoro chest2bar. Ale tak to prostě je a tak to chodí.
  2. Máme jen jedno tělo. Za týden nedoženeme to, na čem ostatní dřou měsíce. 3 hodiny v tělocvičně několik dní po sobě nejsou řešení. Musíme i odpočívat!
  3. Neskutečná atmosféra. Soudržnost všech závodníků, pomáhání navzájem, vzájemné sdílení tipů na WODka atd. To z aerobiku teda v tomto rozsahu rozhodně neznám.
  4. Crossfit je o lidech. Je to o lidech, se kterýma do toho jdete, se kterýma na závody trénujete, kteří vás tam přijdou podpořit a které podporujete vy. A já na tyto lidi měla neskutečné štěstí. Tímo vám všem strašně moc děkuju!

DSC_028912207780_10206742785542644_1437577499_n

Poděkování patří především mým crossfitovým princeznám Kristy, Marky a Dodovi, kteří včera neskutečně váleli, byli úžasnou řvoucí podporou, se kterýma jsme do toho společně šli, tvrdě trénovali a naprosto si to včera užili! Jste skvělí, děcka! ❤ 

Na závěr chci říct, že nelituju toho, že jsme závod nedojela. Lituju akorát toho, že jsem byla hloupá a přetrénovala svoje tělo a v následku toho nemohla do závodu dát to, co ve mě opravdu je. Včerejší závody pro mě byly rozhodujícím faktorem při dlouhém váhání o účasti na závodech za dva týdny. Ale byly pozitivním faktorem – startovné na CFT Battle Brno 2015 zaplaceno a už se víte co? Už se nemůžu dočkat!

Je to závislost, je to radost, je to pot a občas i slzy. Je to bolest, jsou to kamarádi, je to prostě styl života, který jsem si vybrala. A já miluju crossfit a všechno okolo něj. Věřím, že chvílemi můj článek mohl působit poněkud depresivně, protože upřímně ano, nebyla jsem včera v pohodě ani psychicky ani fyzicky. Ale zakončení tohoto článku je 100% pozitivně naladěno a já věřím, že se vám vyprávění o mém crossfitovém „poprvé“ alespoň trošku líbilo.

DSC_0289

Přeji všem krásnou a pohodovou neděli! U mě měla být původně strávená na aerobikových závodech, ale bohužel se musím léčit. A večer hurá na dva týdny do Prahy!

Za fotky moc a moc děkuji crossfitové parťačce Markétce z Eat Run Love blogu!

Papa, L.

One Reply to “Bestie Open 2015 a moje crossfitové závodní „poprvé“”

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s